Sbírka: Vzdoromládí
Ještě než půjdu na kávu,
než začnu sypat z rukávu
verše, jež nemají cenu,
namaluju na bílou stěnu
lebku a zkřížené hnáty
a všechny státy,
všechny vypráskané svobody
hodím v pytli s kamenem do vody.
Ještě než začnu ztrácet
těch dvacet posledních kroků,
uvěřím naději,
že snad příště...
30.6.1987
Hm, no nevím Jene, "svoboda." Pro mě je jen slovo... hrbolaté cesty k úvaze.
10.02.2022 18:53:55 | šerý
Dík za čtení a za reakci. Kdysi říkal Werich:"Už abysme byli zase takhle hloupí." Tak nějak to prostě je. Nechci upravovat myšlenky svého výrazně mladšího já. Místy mu už nerozumím.
10.02.2022 20:28:03 | Jan Kacíř