* * * 97)

Má prázdná zem,
vlast falše a špíny,
špitá si tichounce
průzorem mezi půllitry,
že za nic nestojí
ta dnešní doba,
že neváží nic
ta dnešní prázdná slova,
že póza je věčná, stálá.

Má vlast, mé rodné místo,
litanie a churavé štěstí,
šizený člověk,
vyprazdňované svaly
prací, jež nemá cenu,
jež neuživí.

Pomalu, zvolna, tiše
tvář se té zemi křiví
a prázdno se nafukuje
a pohlcuje nás
jak balónek z pouti.