Na vlastní kůži cítíš chlad slovních katedrál
a vyhýbáš se přiložení významu na nesprávná místa
kolik lidí na světě ví
že večer svlékáš všechno co z tebe kdysi dělalo dobrého člověka?
nakousl jsi dvě kostičky cukru
právě tyto důkazy současnosti později vložíš do cesty někomu jinému
teď
do země před sebou píšeš pořád dokola ta samá vyznání
snažíš se tak možná udržel naživu toho kým jsi byl
zanechal jsi tu pocit pootevřených dveří
a v něm
příliš málo prostoru pro tolik důvěry.