Sinalá sebranka

Syrové kusy masa trhají silné zobáky,

v záři Slunce lesknou se jejich černé površky.

Chudák mnul si v ruce své drobáky,

těsně než prokopnuty mu byly průdušky.

 

Majestátní chrám cihel a ocele,

vzhlížen s úctou a bez dechu.

Místo kde udělat si dobré přátele,

nabízí jedinou možnou útěchu.

 

Neb sirénou povolána je samotná Smrt,

domov či ulice neposkytnou ochranu.

Co všechno zvrhne se když otěže má zmrd,

mrtvoly překračující po cestě na svou stranu.

 

Stejně jako poupě časem získá svou krásu,

stejně tak země zhojí hluboké jizvy války.

Chceme-li dopřát naší duši věčnou spásu,

odhoďme všechen svůj strach do dálky.

 

Brzy přijde jaro a s ním nové probuzení,

zvířátka i rostliny vyhlídnou tak nový rok.

Co lepšího může být jako povzbuzení,

než teplý a voňavý vpřed krok.