snášela se tma
pofukoval větřík
a já seděl na balkoně
zatímco oni
se rvali a řehtali
a pobízeli jeden druhého k šílenostem
když už se tma přestala snášet
a prostě jen byla
vlezl jeden z nich za mnou na balkon
vsadili se
jestli přeskočí zábradlí
někteří ho dokonce povzbuzovali
tak se ho ptám
? ty chceš vážně skákat ?
neodpověděl
vlastně ani nemusel
stačilo
abych se mu podíval
do očí
tak mu říkám
neskákej
co si myslíš, že se stane
dole na betonu si zlomíš páteř a …
skočil
ještě než jsem to stihl doříct
vlastně jsem ani nemusel
stačilo
na chvíli se mu podívat
do očí
hned byste tu páteř viděli
tak jsem se zvedl
odešel
teď stojím před zrcadlem
v odrazu je někdo jiný
dívám se na něj
do očí
ale nic tam není
napadá mě
zda je to zrcadlem
že nedokážu pohlédnout
sám na sebe
marně si s tím
lámu hlavu
jenže pak se otočím
a vidím
že se snáší tma
pofukuje větřík
a já sedím na balkoně
zatímco oni ne
A zrcadlo mlč !
Kuš ...
Již bylo dostatek času.
Větřík si chce hrát dál každé ráno s Tvojí ofinou.
Hezký.
06.03.2022 05:30:01 | Fialový metal