Ona

stohy časopisů

lesklé povrchy odráží

naději

vedle sedí dívka

čte neznámou knihu

nečte žádnou knihu

už tam není

ani já už tam nejsem

už jsem jinde

to místo neznám

někde mimo

mimo svět

mimo veškeré chápání

jen mimo

pak se vracím

ona tam pořád sedí

čte

viděl jsem ji na protějším chodníku

ale to nebyla ona

jsem rád, že to nebyla ona

tajně jsem v to doufal

dlouho už to trvat nebude

otáčí stránku

čte poslední dvě slova

a pak vrací knihu mezi ostatní

které nemají lesklý povrch

posbírá své věci a jde

já začínám psát o stozích časopisů

za chvíli budu taky pryč

celá situace je mi záhadou

kdo myslíte,

že odešel první?