Tóny prostorem znějí
jistou bytosti část hřejí.
Buňky tiše meditují
Byť se bojí, nebo smějí.
Tóny jako pohlazení
"Vzorek" hudby jsoucnost mění.
Nádech, výdech, srdce tep
city uvnitř sebe slep.
Mysl v dáli, tělo zde.
V množině to bytí jsme.
Průniky mysli, nebo těla
co příroda tím říci chtěla?
Nevím, a tak se stále ptám...
~☆~