V rudozlatou barví se obzor,
den zvolna procitá do krásy,
ptáci o překot ladí svůj sbor,
snad i ten nejmenší zpívá si.
Přes cáry mlžného závoje
ranní slunce líbá zemi,
slzami noci se zaskvěje
to jiskřivé probuzení.
Svítáním zpitá do němoty
chtěla bych toho tolik říct,
však marně skládám holé věty,
tak jen slunci nastavuji líc.
S přáním ať paprsky se dotknou
někde v hloubce každého nitra,
kéž srdce i duše se prodchnou
tou nádherou svěžího jitra.
Miluško, Tvá báseň mě doslova vtáhla do ranního probouzení.Četla jsem pomalu, slůvko za slůvkem a vcítila se do něžného, zpěvem protkaného jitra.
Nádherná-pohladila mě Tvá báseň.
20.03.2022 21:38:37 | Jarunka
Jaruško moje milá, moc mě těší tvé vnímání, jsem ráda že se Ti u mě líbilo (*)
20.03.2022 21:49:44 | Emily Říhová
Svítáním zpitá do němoty,
zahalena mlhou nahoty...
krásné, Emilko .)
20.03.2022 19:05:07 | Constantine
Jen mlhou zahalena,
tou krásou ústa němá
a duše se tiše chvěla...
Děkuji, Constantine, jsem ráda, že i Ty sis našel... :)
20.03.2022 21:04:25 | Emily Říhová
S velikým citem jsi poskládala.
20.03.2022 14:27:31 | mkinka
Děkuju, Jituško, jsem ráda, že se Ti líbí :)... krásnou neděli
20.03.2022 14:54:23 | Emily Říhová
Děkuji. Vše dobré v tónu slunečním a laskavém paprsku objetí matičky milované země.
20.03.2022 15:09:53 | mkinka
Svítání a jitra tichá. Světlo v naději, noc v agonii vzdychá.
Jsem rád, že jsi opět vysvitla*
20.03.2022 00:41:49 | šerý