Pohladilo mě slunce

Pohladilo mě v lásce.
Dala jsem ho do obrazce.
Byla jsem kdysi v galerii
v Kutné Hoře.
Myšlenky dolují a žijí.

Krásná procházka
i milý čas.
Byla tam vernisáž.
Obraz z tkanin.
Pln krás.
Rok nevím.

Byla se mnou dcera.
Ta díla také obdivovala.
Čas utekl i vír.
Vzpomínky tlučou o papír.

Maluji slunce vnitřní krásy.
Slova přací i emblém hrací.
Ve víru ptačích melodramů
já kus síly kradu.

Z obrazu snů a lásky početí.
Slunce duší posvětí.
A milé rákosí dá štěbetání kachen,
svět nebude zmaten.
Jednou bude tkán
z nejkrásnějších vřeten.

Vzpomínky jsou krásné,
když mají něžný pramen.
A žijí vůní rozmarýnů.

Jsem zase holčička
a nevím, kterou panenku si vezmu.
Mám obrázek slunce a žasnu.
Kreslím a nejsem v prázdnu.