Opak, co stále neznám

Jídlo mě v břiše tlačí, přešto hlad mám,
mám v ruce číši s vodou a stejně žízní umírám.
Stojím pod přístřeškem, přesto na mě prší,
Únava mne přikovala k zemi, ale síla ze mně srší.
Láskyplně nenáviděna lidmi,
Odmítám se slovy "dej mi"
Lásku ukazuji hněvem a zlobou,
jsem staromilec jdoucí s dobou.
Léčí mne, co jiné raní,
obdivuji, co ostatní haní.
Miluji nedokonalost,
opak soudím, jako špatnou vlastnost.
Smuek projevuji smíchem,
radost pláčem a křikem.
Na otázku táži se proč,
sebevrahům říkám skoč.
Krásné věci ničím a přesto chci vidět jejich krásu,
všechny možnosti vylučuji, i když v některých vdím spásu.
Odpouštím se slovy "Promiň",
vyháním a prosím "Ještě zde spočiň"
Chci zemřít, ale do života se po hlavě vrhám,
chci žít, ale sama se ze římsy strkám.
Znám život a smrt, peklo a nebe,
jediné mně neznámé jsem já a kus Tebe.