Nejistota.

Nejistota.

Dívám se na hladinu,
na obraz v ní svůj rozlitý,
ztrácí se ve vodním stínu,
jako se ve mně ztrácíš ty.

Vlny s ním si pohrávají,
někdy jej vážky rozčeří,
tvé vlasy barvu slunce mají,
když tě večer čekám u dveří.

Sám dívám se na hladinu,
v ní hvězdy se shlížejí,
možná bych měl přiznat vinu;
anebo ji zapřít raději ?
Autor Kan, 26.03.2022
Přečteno 93x
Tipy 8
Poslední tipující: Emily Říhová, šerý, Psavec, Fialový metal
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Díky.

27.03.2022 19:35:18 | Kan

líbí

Vydařená poezie. Líbí se mi*

26.03.2022 12:26:21 | šerý

líbí

Hvězdám se nemá nikdy lhát.
Svítí nám na cestu životem.
Hvězdám se nemá ani zapírat.
Od toho je Slunce a možná den.
Hvězdám se svěř a pouze věř ...
V odpuštění ...
Které mnohdy léta nepřichází !
A pak jen bojuj ... o vše !
Co jsi na zlatém podnosu, kdysi měl !

26.03.2022 12:23:33 | Fialový metal

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel