když mi to dovolí
když mi to dovolí
co dnes?,,
bez váhání
jsem skočil do auta
a vydal se za ní
slunila prádlo
když jsem přijel
vzal jsem si jeden kolíček
chytil ji za ruku
a odvedl nás do ložnice...
večer
na protějším břehu
zapadalo slunce
zapleteni do sebe
pozorovali jsme naše stíny
byly nám tak podobné
vískala mě ve vlasech
a já hladil
její alabastrové tělo...
jsme jako dvě řeky
její průzračnou hladinu
pokaždé zakalím
když se do ní
vmísím
když mi to dovolí...
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Já si tedy dovolím... zeptat se tě na jednu Poirotovskou otázku, ju???
Na co sis prosimtě bral ten kolíček??? :-)
A odpověz mi co nejdřív, please, dokud to nebudu vědět, nedojdu klidu :-)*
01.01.2024 01:22:27 | cappuccinogirl
drahá cap
přítomnost toho kolíčku
a to
že jsi si ho všimla
vypovídá daleko víc o Tobě
než o mně
já jsem ho umístil záměrně do textu
to Ty
jsi ho uchopila
a vznášíš dotaz
co všechno
by se s ním dalo dělat
věděl jsem
že se jednou někdo zeptá
jenom jsem netušil
že to bude trvat tak dlouho
děkuju za Tebe
Tvojí reakcí
jsem Tě poznal víc
než si umíš představit
a to jsem se ještě
nepustil do Tvých textů
které tady vydáváš
a na které se těším
jenom potřebuji víc času (který
mi protéká mezi prsty)...
co chceš abych Ti napsal?
abych popsal věci
které s takovým kolíčkem lze dělat?
nebo
na co jsme jej tenkrát použili?
samozřejmě
sloužil na postelové hrátky
jednalo se
o vzájemné ukojení potřeb
o natolik intimní záležitost
že to nechám na Tvé fantazii
vezmi si ho
jako osudový předmět
uchop ten kolíček
a podnikni s ním
co uznáš za vhodné
co je Ti příjemné
co bys chtěla
aby Ti někdo dělal
a nebo
co bys chtěla provádět na druhém těle
co v Tobě vyvolá pocity
které vyžaduješ...
máš odvahu
a taky tužku
a papír (takže
všechno co potřebuješ)
je to jenom na Tobě
děkuji Ti nejen za tenhle
ale za všechny krásné komentáře
které mi píšeš
ono to potom
dává víc smysl
sem přispívat
přeju Ti krásné dny
a těším se
;-)
PS: už víckrát jsi mě nazvala přítelem
a já si toho vážím
01.01.2024 13:50:41 | piťura
Právě jsem se vrátila. Z míst, kde se do Moravy vlévá Olšava. Dokážu na to koukat věčnost, je to cosi tak přirozené. Odložim kolo, sednu na břeh a chroupu jablko. Krásná chvíle, počkám si, až slunce začne zrcadlit na hladině, ty minuty před západem, magické ticho před setměním, někdy se i zapomenu. Jako teď, jsem si dovolila při čtení těchto veršů. Protože skvěle vystihují atmosféru, přitom náznakově, bez lačnosti pohltit tu právě přitékající čerstvost.
To se mi na této básni moc líbí Petře, přestože rychle naskočils, břehy se nevylily. Ano, chvilku na břehu setrvat, počkat na svolení, má kouzlo.
27.03.2022 20:33:31 | Vivien
drahá Vivien
právě jsi napsala báseň
taky má Olšava
odlišnou barvu od Moravy?
Sázava je na jaře
a po dešti
tmavší než Vltava
někdy tam na soutoku
berou kapři
27.03.2022 20:48:19 | piťura