Dáma

Prokletá je tahle dáma
Na poli kupí se sláma
Dáma z portrétu je zapomněna
Hledače grálu nečeká odměna

Její oči i úsměv jsou věčné
Čas, věčný milenec, hlídá ji něžně
nikdo jí už nemůže ublížit
Jen pavouk smí se pavučinou plížit

Jednou obživně dívka z obrazu
Ruka setře ze srdce námrazu
Zatím však obraz leží zapomenut
Prokletou dámu nechte v hlubině tonout

Její duše je něžným lístkem
V mozaice citů malým střípkem
Čas líbá něžná dámy líčka
Okolo krku stahuje se odsouzenci smyčka

Kdo spatří ji už nezapomene
Až na dno duše Ti dáma pohlédne
Proto je zapomenuta, strach lidi svírá
V jejich duších žije prastará víra

Ta víra v kouzla, svírá je pouty
Staví okolo nich pevné ploty
Dámu probudí, ještě je čas
Na poli zůstal poslední obilný klas