Tak krásný první týden v roce jsem už dlouho nezažil,
když ruku v ruce své psy jsme spolu, denně venčili…
Kdybych jen tušil, jakou trapnost mi zase osud nastražil,
mé city k ní by se jistě rychle, v tom týdnu zmenšily.
Na dětské houpačce jsme se i v dešti lednovém pohoupali,
a na lanovce pro děti, jak jsme se tenkrát spolu nasmáli,
pak v hospůdku vytopenou sedli jsme, mrazem promodralí,
abychom zadky studené ze skluzavky, pěkně prohřáli.
Cestou domů zas ruku v ruce, vyšli jsme něžně po boku,
a mnoho zastávek my v objetí jsme tehdy spolu měli,
já touhu k ní tak strašně cítil, přiznávám hlavně v rozkroku,
a radoval se, že potkali se snad, lidé dva dospělí.
Opilí lehli jsme do postele u mne, v mém malém bytě,
a snad Vám všem, je jasné jaké byly naše, společné záměry,
nikdo z nás v opilosti nechoval se té noci odtažitě,
jen ráno po probuzení chtěla po mě, hnedka mé krevní odběry.