Aurora

Aurora
#auroraaustralis #auroraborealis

Už to byl víc než rok, co na osamělých cestách a v severních větrech Boreas potkával sám sebe, v odrazech a odlescích minulých životů, o kterých mu vyprávěla, když šplhal po nerovných cestách a nořil se do hlubin nevědomí plných příběhů a plesů příšer, které ho budili ze snů.

Poslouchal jí, jak vypráví a možná si myslel, že je bláznivá, že je pomatená. Mnohem později si uvědomil, že je to jejich společná historie. Příběh krásných stvoření, která přicházejí na okamžik z ráje, aby se tam mohli jednou vrátit.

A tak poslouchal příběh o muži a o kněžce magie, poslouchal o divokých bakchanáliích a o tom, jak zplodili dítě. Poslouchal příběh o prokletí a odpuštění, které přicházely v rezonancích výbuchů podmořské sopky Tongo. Znovu a opakovaně, dokud se nenaplní proroctví.

Byla zima a byla noc a on chtěl tiše spát a ztratit se a pozorovat světelné záblesky ve výbojkách celuloidových filmů a neónových zářivek bohyně úsvitů.
A ještě tu noc se vrátila. Vstoupila do jeho říše snů a byla usměvavá a laskavá. Bylo to, jakoby mu podala na zlomek okamžiku ruku. Možná se loučila, možná odcházela.

A on věděl, že je (to) znovu a stále blíž a blíž.


Na okraji horizontu událostí
Zima / jaro 2022