...Svítání
...Svítání
Jako hříva divokých koní
obětovaných severnímu větru
neseš zimu a chlad do rozkvetlých zahrad
a bouřných stájí, ptačímu zpěvu navzdory
ukrytý v poryvech na skalách
zápasící ve vlnách -
až k úplnému sebezničení…
vždyť vše pěkné, čím jsi kdy byl
nebylo z tebe
A nic už nezastaví tvou marnou snahu
zmocnit se Svítání.
Evelyn De Morgan Boreas and Oreithyia
Komentáře (38)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Ten obraz bych k tomu asi nedávala. Představovala jsem si vlastní obrazy, které se s tímto moc neslučují. Někdy je lepší ponechat vše ve sféře čtenářovy fantasie.
Text není zrovna můj šálek kávy, ale nemohu mu upřít líbivost a příjemný tok "děje", takže ve výsledku rozhodně chválím.
05.04.2022 13:27:22 | Irena Majer
dobrý postřeh... já to právě proto dělám, někdy prostě nechci, aby si čtenář představoval co chce on, ale co chci já... a k většímu pochopení (Martene) autorova rozpoležení a záměru slouží i to, že se někomu zdá, že spolu obraz s textem nekoresponduje - no u mě je tomu tak většinou... a je to proto, že v mém vidění a chápání světa v tom vůbec žádný nesoulad není... právě naopak... a jde většinou jen o rozšíření sdělení...
díky
05.04.2022 14:16:03 | Sonador
Krásné. Jak by se Boreas mohl zmocnit svítání, když Eos byla jeho matkou? Oreithyia se zlatými vlasy vypadá jako svítání. Muži hledají ve svých partnerkách své matky, styl života své původní rodiny (podobně jako ženy).
Obraz jako by byl postavený na kontrastech. Boreas triumfuje, mění zdařilým únosem. Přesto působí strnule, zasmušile, jako by se poddával osudu. Je do něj obtisknutý onen zvláštní klid, jako je v Botticelliho Stvoření Venuše (tam také fouká).
Pozadí je tvrdé a nehostinné jako na obrazech Leonarda da Vinci - patří ke králi větrů. Je to odstupňované – nejdříve teplo a měkké, oblé rysy unášené (ta je i nejsvětlejší), potom ostré rysy unášejícího a pak ještě tvrdší a chladnější nehostinné štíty. Výjev vysvětluje Boreovu touhu po oblém a teplém. Křídla Borea mají stejnou barvu, jako pohoří. I moře, obloha a závoje jsou chladné - bílé a modré.
Zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Galleria_Borghese#/media/File:RapeOfProserpina.jpg je stejný motiv. Podle mě jsou díla v jistém protikladu. Obraz od Tebe je vzdušný, vítr v něm to ještě utvrzuje. Berniniho socha je realistická. Do Proserpiny jsou vmáčknuté ruce jejího únosce.
Tvá báseň pěkně reaguje na chladný víkend, plný světla květů, které napodobují jitřenku, ač hodiny roku se posunuly zpátky do noci zimy.
05.04.2022 10:44:37 | Kaj
milý Kaji... tohle je tak moc pěkné, především proto, že jsi naprosto přesně převedl do slov to, co já "jen" cítila... přemýšlela jsem co ti na to napsat, ale nakonec Ti prostě jen poděkuju, a to z celého srdce*
i za toho Berniniho...
07.04.2022 10:36:13 | Sonador
... ještě se vrátím k tomuto Boticcellovskému obrazu, kde na rozhraní moře a útesů unáší drsný mladík něžnou dívku. Mně to připadá jako by krajina nesla v náručí mladíka a mladík v náručí dívku. Myslím si, že je to tak i ve skutečnosti. Muž zaopatřuje v čase a prostoru a dívka projektuje vztah, vzájemné vycházení, i ona má pokoru předtím o co se snaží, vidí, že mnohé věci nezná, neumí, nedosáhne na ně.
Obraz mohu srovnat Leonardovou Mona Lisou. Podobně jako jiné jeho obrazy má i ona za sebou drsné, rozeklané hory podobné těm na prvním obrazu. Pro mě znamenají existencionální obraz světa, do kterého si Mona Lisa - tentokrát bez mezičlánku nosiče - dovoluje přinést zaoblenost svých vnad, tvarů, které jsou v kontrastu s pozadím. Možná že pozadí znamená to, co jí běží v hlavě, podvědomí, drsnost, ošklivost, zvířeckost pudů. To, co všichni v sobě máme. Jako bychom byli elegantní odpadkové koše.
Mnohé písně a celá oblíbená alba mám přiřazená ke konkrétním krajinám. Projíždím-li tedy nějakou krajinou a pouštím-li si k tomu hudbu, stavím je proti sobě do konfrontace, do rozhovoru. krajina se může přebírat atmosféry z hudby, hudba se může dozdobovat šperky z krajiny. Nebo jsem v nějaké životní situaci, jdu krajinou a mám sluchátka s hudbou. Zamíchá se to a vznikne zážitek. I já se mohu stát prvkem krajiny. Třeba jako rozsévač.
Pokusím se nyní napsané propojit. Zkusím různá zjednodušení: postavy jsou Botticellovské, pozadí od da Vinciho, obraz srovnám s Monou Lisou. Psal jsem o tom, že krajiny konfrontuji s hudbou ve sluchátkách. Podobně je Mona Lisa konfrontovaná se svým pozadím. Na obraze s unášenou dívkou je pro konfrontaci použit prostředník – mladík v hrubosti (ale i touze) svého počínání. Nabízím další varianty:
2) Mona Lisa si dokázala podmanit tvrdou krajinu, byť nemá tvrdé ruce a rysy.
3) Mona Lisa na nás bude působit svou psychikou (svým vnitřním mužem – animem) tvrdou jako zobrazovaná krajina. Nápad nakreslit portrét a jako pozadí zobrazit podvědomí, náladu, vnitřní svět v alegorii krajiny mi připadá výborný.
4) Možná je drsnost krajiny použita jako kontrast pro vyzvednutí oblostí Mony Lisy
Vím, že o Moně Lise a krajině za ní bylo napsáno mnohé. Toto nabízím (možná ve shodě s jinde napsaným).
Krásný den
07.07.2022 16:34:41 | Kaj
Botticelliho obrazy jsou tak strnulé, že když stojím před lidmi, kteří jsou na nich vyobrazováni, mám spíš pocit, že stojím před tvářemi krajiny, oblaků, oblohy, počasí. Jako bych byl sám na svatbě země a oblohy. Necítím se tam jako nezvaný host. Naopak jako bych se pro to narodil. Tak dobře mi tam je.
Na "Tvém" obraze je bůh severního větru. To lidé moc v krajině nejsou. Vše to ladí, pasuje dohromady.
Pokud o tom napíšeš opět něco dalšího, je to cesta, jak se můžeme dostat ještě dál. Neměj ale prosím nůž na krku.
Toto je to místo, které mi to připomíná (Ty to budeš zřejmě vnímat úplně jinak):
https://en.mapy.cz/zakladni?x=14.4084202&y=50.5859464&z=13&pano=1&pid=65323370&yaw=0.389&fov=1.559&pitch=-0.126
Představ si, že na polích není toto vyschlé něco ale bujný porost zavlažený březnovou svěžestí a dešti.
a písnička:
https://www.youtube.com/watch?v=KIN-_hNKPK8&list=PLfimnwaZdumh9c6UKUB6RIG1h6a3PVLi9&index=10
07.04.2022 11:52:29 | Kaj
Milá Sonador, díky. To, že to těší i mne dávám najevo svým nově publikovaným textem, který jsem zbastlil z odpovědí Tobě a Lexi a také z modlitby Sv. Františka z Assisi.
07.04.2022 11:08:01 | Kaj
...nelíbí...jen některý části a obraty...;-) ani obraz, protože je mytologicky o něčem jiném, jak řekl Mr.Google...
04.04.2022 18:34:36 | Marten
tak aspoň něco:)
no hele, jsem se tím příběhem inspirovala, ne že jsem ho chtěla zbásnit... takže - bůh severního studeného větru, kterému sparťané obětovali koně... se někde u vody na skále zmocnil té princezny, ale prej možná to vzniklo tak, že ji zabil poryv větru... na skále:) a ano, jsem to zašmodrchala tím, že bohyně svítání byla jeho matka... ale je to stejně o něčem jiném:D
04.04.2022 19:57:28 | Sonador
...původně jsem nechtěl koment ani psát, ale....technická: tak k těm obrazům nedávej jména a autory, pak nic nezjistím...a zbyde fantazie...;-)
04.04.2022 20:23:40 | Marten
...to ti nepomůže, najdeš si to podle obrázku;) ale mám lepší nápad! příště dám jen obrázek, a básničku si můžeš domyslet:D
04.04.2022 20:51:33 | Sonador
...ale aspoň to u toho obrázku neprovokuje!...poslední kritika: nelíbí se mi
líbivý obrázky; ani to, že tvůj text je o něčem trochu jiném než obrázek...tak a máš to...a už mlčím...a budu mlčet, slibuji...;-))
05.04.2022 12:48:44 | Marten
otázka líbivosti jest otázkou osobního vkusu;) zbytek viz odpověď Ireně výš...
ale jen nemlč, ani já nebudu:D
05.04.2022 14:17:18 | Sonador
...stojím si za tím, co jsem řekl...;-)viz výš.
05.04.2022 16:14:32 | Marten
další reakce se kterou si nevím rady:) vlastně nejak přestávám rozumět tomu, co po mně chceš - abych přestala dělat co dělám? abych to dělala jinak? nebo vůbec?
proč na mě máš jiný metr než na ostatní Martene?;) a to tedy opravdu máš...
no, a protože mi přijde opravdu nesmyslné, vysvětlovat lidem proč dělám to co dělám, už v tom nebudu pokračovat, snaha přiblížit ti můj svět se vyčerpala...
05.04.2022 16:37:38 | Sonador
...jak jasné...komentovat budu málo a jen co se mi od tebe líbí...tak jak to tady chodí...tenhle stejný nekritický metr pro všechny...;-) a omlouvám se za naše nedorozumění u mých kritik...je potřeba ubrat emoce.
05.04.2022 16:52:21 | Marten
ale já do toho emoce nedávám, jen je to únavné... nikdy mi nevadily tvé vtipné kritické glosy... ani teď mi nevadilo, že mi napíšeš, že se ti to nelíbí a proč, jenže to nějak přeháníš se mi zdá... brala jsem to s nadsázkou, a ty jsi prapodivně vážný... a říkáš mi co bych měla, nebo neměla dělat...
nikomu se přece nelíbí vše, a každý máme jiný vkus a vnímání světa, to je normální... já jen prostě u toho co mi poslední dobou píšeš a jak na mě reaguješ přestávám vidět něco konstruktivního, zajímavého, nebo vtipného... nikde ti tvůj názor neberu, jen jsem se ti snažila ukázat můj svět, což byla asi chyba teda...
a ještě to nakonec překroutíš, že já snad stojím jen o pochlebování, to jako vážně?
ještě jednou - co se děje? mě to docela mrzí se přiznám...
05.04.2022 17:01:51 | Sonador
Jen ten pocit. Když si tak pročítám, jak bych nalezl a listoval právě odložené sbírce. S povzdychem odložené její Jemností, na saloním stolku v secesním letohrádku. Ten projev a poskládání veršů... jen si vychutnat. Krásný prožitek*
02.04.2022 16:09:45 | šerý
pfíha, ani nevíš jak moc milý je Tvůj komentář šerý... psala jsem tentokrát pod vlivem toho obrazu a příběhu (i když ano, je tam něco co jsem v tu chvíli potřebovala já si...), tak mě to těší o to víc... děkuju*
03.04.2022 10:33:43 | Sonador
:-)
Stačí mi Jitřenka.
Jsem hodně skromný.
Hezký den sestřičko.
02.04.2022 05:45:31 | Fialový metal
tak bohyně krásy a lásky se ti zachtělo? ano, jsi velice, velice skromný:)
hezký den i Tobě brašule*
02.04.2022 07:21:55 | Sonador