Pro tebe...

Osamělá slečna toulá se ulicí
vítr jí hladí uslzenou tvář
trpí tím smutkem, trpí tou bezmocí
v klidu má ruce a v rukou svůj snář.

Nevnímá hodnoty, sčítá jen promile
červené víno teče jí žílou
noční tvář andělů, tváří se nemile
nechce už zatáčky, chce cestu přímou.

Po nocích na mostech…vyvrhel lidí
pro svoje názory pod okraj zahnána
nikdo jí nechápe a bůh jí nevidí…

Zas chce být viděna! Zas chce být poznána!

Čistá jak noc,
kdy temno vládne nad světem
podobna listu s nímž si hraje vítr
je jako hra přísudku s podmětem
tak nechte jí sny…nechte jí víru

Holčička v černém, co ksichtí se do slunce
na nočních houpačkách s promilí v duši
žije svůj život pomalou prudkostí
slečno tak nezoufej…smích ti tak sluší…