křehkost přátelství

Postupně se rozpadá
sluneční svit 
a s ním i dobrá nálada
volá mě prázdný byt 

sezení v letních parcích
a kouření levnýho tabáku
hovor o zběsilých starcích
a pak se vrátit k baráku 

vyčkat pár minut
prodýchat černý plíc
nebyl to přelud
že už nesejdem se víc

a s posledním nádechem
vycházím schody
a pak se otočím
však tam už nestojí

ten můj

přítel do nepohody 

... a přijdeš zas někdy?