Sbírka + -

Dopsání posledních zápisků, které jsem si sem nejspíš ještě neuložil, nebo si to v zápiskách neodškrtl.

 

Jestli jenom mánie, tak to nebude tak zlý?

Nemusíš mi říkat, že to nebude jak dřív.

Ale když teď vím, tak je mi fakt líp.

Diagnóza zněla jasně.

 

Domeček z karet spadl, ani nemusel vítr foukat.

Nezní to moc dobře, ale 6 let jsem se z něho nemoh dostat.

Spousty spoust cest předemnou,

tak jakou se mám vydat?

Každá má to svoje, já nemůžu si vybrat.

Jdu si poslepu, neměl jsem začít chlastat.

 

Bohužel, měl jsem zase pravdu...

"Jestli teďka začnu, nepřestanu"

Zas jsem vzal tu flašku,

našel zkratku k peklu.

 

 

Možná bych dokázal přestat, ale to bych si musel věřit.

Tak radši trávím noci v lihu,

nehodlám na sobě šetřit

 

 

Pořád hoří, hasiči nepomůžou.

Už jsem moc unavenej, smrti se nedožiju.

Všichni tak šťastní, dokud se nerozpadnou.

Pak už jen vyhoří, a už se neseberou.

Bojím se sám sebe, ty prášky nefungujou.

Přežívam ze dne na den, bez plánu a bez cílů.

Jsem až moc mladej, nechci se odevzdat chlastu.

Nechci už dělat to co dělám, asi přestanu.

Když to udělám hned teď, třeba přežiju.

Asi by to bylo dobrý, ale má to cenu?

Pořád mám v hlavě "v sebeobraně sebevraždu"

Šílená únava, usnout stejně nedokážu.

Proto se budím mrtvý, nezapomenu.

Psychická únava, taky vyčerpání.

Nejsem sám, ale nikdo nezachrání.

Celou noc, jen čekám na svítání.

Když už nic, aspoň ten cynik.

Ale to je k hovnu, mě nebude živit.

Tak prosím aspoň na chvíli, prosím, klid.

 

 

Už jsem tak moc unavený, nevím co bude zítra.

Všichni odchází. chci umřít. Ne, jen špatná myšlenka prolítla.

Takový strach z budoucnosti, minulost se vrací.

Nechci o tom mluvit, pohrdám touhle konverzací.

Na každým rohu drogy, co je s touhle generací?

Sám v tom kdysi byl, spousty techlech situací.

Pod parou, na sračky, jen testoval gravitaci.

 

 

Všechnu lásku co jsem měl, nahradil pocit samoty.

No asi je to divný, ale jsem s tím vlastně v pohodě.

 

Jsem furt moc mladej,

abych hledal cestu do pekel.

furt moc mladej,

Abych hledal cestu pod zem.

 

 

No tak dobře, přijímám sázky.

Rozsypu se na oblázky.

 

 

Jak jen je to možný, tak k patriotovi mám daleko.

Snad jen zlaté ručičky, jazyk a touha zajít na pivo.

Snaha volit menší zlo, plný zuby, stačilo.

 

 

Tohle místo lehne popelem,

brzo to tu bouche.

 

 

Zbavil jsem se toxický, teď zbavím se i zbytku,

Moc se směju těm lidem, zaseklych na nadru.

nepotřebuju cíga, ty prachy dám radši fitku.

Pořeším si fyzičku, místo cíga si jdu zaběhat.

Narůstá mi dopamin, mám ze sebe dobrý pocit.

To se hned líp žije, když můžeš volně dýchat.

 

 

Říkáš že nechceš být s démonem,

divíš se, "začala jsem si s andělem".

Jenže já se probudil, křídla plála plamenem.

 

Anděla si uštvala, okradla o křídla.

Beze slova zmizela, samotného hořet nechala.

 

 

Hodně by mě zajímalo,

koho by to překvapilo.

Co by se asi stalo?

Kdybych přestal trápit moje tělo.

Kdyby se už neprobudilo.

Asi by to zamrzelo, zabolelo, ublížilo.

Ale divit by se neměl kdo.

 

 

V mých očích smrt, v moji hlavě kurva sračky.

 

 

Poslala si tamto, ale přes slzy se špatně čte.

Proto i tvoje hlava vzplála mohutným plamenem.

Most zapálen z obou stran, těžko říct proč jsem na něm pořád stál.

Jestli jsem přiléval benzínem, nebo hasil vlastní požár.

 

 

Ty a já, nejsme my.

Kéž by jsme nikdy nebyly.

Lituji dne, co se naše cesty zkřížily.

Rád vzpomínám na ty plameny.

 

 

Ještě jednou řekni bejbe.

Ještě jednou disrespekt.

Vytáhnu tolik špíny, z psychárny už neodejdeš.

Zkus si o mě ještě lhát, můžeme to hrát i takhle.

 

Házej si po mne kameny.

Jen si vyzkoušej mý nervy.

Chystám zápalný šípy.

Řekl bych, že tě spálí.

 

Pohledy tvý rodiny, na první pohled možná vražedný.

Jenže když jsi za rohem, s úsměvem mě pozdraví.

Jsi nemocná, to to nevidíš?

Prolhaná děvka, zkus hádat proč ti nevěří.

 

Můžu tě poslat zpátky, na místo ze kterého jsi neměla odejít.

Pomstichtivá svině, co si myslí že mi ještě ublíží.

Prvně pocit výhry, ale trumfy z rukávu, však to obrátím.

 

Tvoji mámu by asi zajímalo, co se tehdy asi dělo.

Za zavřenými dveřmi, když křik a pak ticho.

Ona snídala, já měl peklo.

Když ti přeplo.

Na kom sis to vybila?

Samozřejmě že na mě.

Další facka přiletěla.

 

Kolikrát si se omlouvala,

že si mě zas udeřila.

Že sis neuvědomila.

 

Chcípni kurvo.

 

 

Tak buď teď a nebo nikdy!

Čas s tím přestat, spálit texty.

 

Vědomí že přišel čas, moje poslední.

Dneska stá, dva roky, psaných depresí.

Děkuji za podporu, za zprávy.

Tohle je konec, už se nevrátím

 

Však je mi 17