Tvůj Bílý dominikán
za ruku mě vzal
tenkrát – ve starém bytě
se starým zrcadlem
přísahám že v něm strašilo!
a plynové lampy zhas, dřív
než ponocný vyčaroval půlnoc
ach Christofere! kam tě odvál čas?
Nebyl jsi první ani poslední
a já, nebohá Ofelie čekám na zázrak
pár zašlých mincí bez hodnoty
zažloutlý papír s básničkou cos psal.
Ne! já nechci cestu zpět –
to jen ten déšť co jako tenkrát...
volám sen snad, a střípek nevinnosti
mizejících dětských let.
12.7.2021
... i kresba s tužkou v rohu...
pak vzpomenout si mohu
na chvíle, kdy jsem poznal sám,
že všechna krása, kterou znám,
je ničím;
to slovo křičím
do celého světa
a lítost ze své malosti pak mám...
07.08.2024 21:55:54 | mravenec
Moc se mi to líbí....., úplně to před sebou vidím, jako filmovou scénu. To by se mělo natočit. Má to čarovnou atmosféru.
13.04.2022 13:15:31 | Bordža
INU INU -v Tvé krásné básni má jistě prsty sám "BÍLÝ DOMINIKÁN"***
12.04.2022 11:13:32 | Frr
jé, to jsem ráda, že jsem ještě přečetla... se tady řehtám:) no jasně, kdo jinej!:D díky moc Frráčku a hezký den*
12.04.2022 11:17:16 | Sonador
To jsi krásně složila * s nádechem do historie a voní po starých dobách..romance *:)
09.04.2022 22:53:28 | jenommarie
Tu se směju Son. Nikoliv tvému osobnímu vzpomínek zasnění. Sobě! Při dnešním probíráním se všeho zažloutleho ve snaze zbavit se zase trochy nepotřebného jsem se zapomněla kdesi před dvaceti lety a místo roztrhání starých školních sešitů jsem omylem sjela všechny mé dosavadní pracovní smlouvy :-)
09.04.2022 22:00:46 | Vivien
hezký den Viv*
to jako že sis skartovala smlouvy?:) a budou ti chybět? tyjo...
13.04.2022 08:50:09 | Sonador
V zápalu úklidu sklepa jsem krabici s nápisem školní sešity bezmyšlenkovitě všechny začala trhat aspoň na čtvrtiny skrz nějaké osobní údaje a přitom poslouchala irádio, po pár minutách jsem koukla na natrhanou hromadu, že ji ekologicky jako spořádaný občan naplnim kontejner a s hrůzou zjistila, že mezi sešity byly smlouvy o všech dosavadních mých zaměstnáních. Zda budou chybět se uvidí, v důchodě:-)
13.04.2022 19:48:56 | Vivien
Nevím, kolik zlatých stránek (zejména čtivých) v mysli člověk má. Ale zejména ty věčně mladé psané "tučným" písmem hojnosti - a zejména, ryzosti citu, cídíme jak monstraci. Já to mám také tak. Fantazie, emoce, mystéria v růžovém telecí našeho mládí - krásný to čas* To vše ještě v čisté síle citu a nevypočitatelného poblouznění*
Možná jsme uvnitř popraskali suchem. I city si žádají pitný režim!
09.04.2022 16:01:10 | šerý
:)jo! pořádně zavlažovat;)
...nojo, tohle je ten, už jsem to někde... pořád z něj čerpám a úž mi v hlavě další báseň, jen ještě nechce na světlo...
zlatá růžová teleta... díky moc šerý*
09.04.2022 20:53:55 | Sonador