za noci padá mokrý sníh
do květů zlatého deště
jarem už dávno kdekdo zjih
nezmlkla však zima ještě
bolest hlavy ruší spánek
znechucen už jsem lékaři
šneci lezou ze svých schránek
schovávám hlavu v polštáři
pošli nebe nebo ženu
měsíci hříček podivných
čas už stejně nedoženu
a odněkud zní chladný smích