Za sluneční brýle
své druhé já si schovám
a ptám se proč to asi dělám?
Mé pravé já je smutné hlavně večer
tebe jsem lásko ztratila
jeden by snad brečel.
Mé druhé já je veselé a šťastné
oči má jako čekanky
a to je přece moc krásné,
druhému já ani trochu nevadí
že tebe si jinou láskou hned nahradí.
To já jsem trochu smutná poraďte co dál
když on mé druhé já jak pejska uvázal.
Já to tak nenechám klidně tě odvážu
a potom s tebou ruku v ruce
se ukážu.
Já i mé druhé já se dáme do řeči
a teď se bez nás obou já
můj milý rozbrečí.
Stejně byl falešný
někdy studený jak led
já už vám o něm nebudu vyprávět.
My bez tebe žít zvládáme
ani brýle proti slunci
nepostrádáme,
teď mě tak napadá
že nevím která z nás dvou já
jsem vlastně já…
~~~
~~~~~~~~