KOLIDUJÍCÍ

otupělý vyčnívající na pohled netrpělivý
točí se svět právě teď nebo jen tak zírá
ve mne vězí nějaká díra nebo propast udivená
vstávám vzdávám se všech snů plkám písmena
vykradená zneuznaná už je někdo řekl pak si klekl

noci mírně roztančené křehké na popis
píšu si dopis vyčítám tvrdohlavě naříkám
kde je ta odmlka kde je ten svět pro mne kde
nic nevidím žádné prostory k mému duševnímu umytí
zírám na ty bytosti všichni žijí ty své pro ně podstatné životy

umořen ve své ubohosti načítám jen další bezejmenné dny
krok za krokem den za dnem blížím se tam kde ční utajené taje
posedlý něčím o čem neví ponížený vstupuje do své komfortní temnoty
je tam kousek tmy je to mé rozviklané působení v téhle verzi nutkavosti
jsem roztroušen do mnoha dimenzí notorické jistoty možná tam jsem happy

den rozsvítil se cpe se ke mně ne já tě nechci vidět ten svůj svit jinam sviť
záblesky nějakého nemocného světa kde jsem sketa umořen pak tiše rozvěšen
hrabu se ven z hrobu kde je mé jméno znovu pokus o bytí zde kýmpak postrčen byl
začínám s čistím štítem od hlíny špinavý cítím se krví potřísněn
zpět se hrabu do svého smradu ze svým jménem nechci začátek uhynulý rozpolcený
nejde vrátit zpět onen skutek musím žít dlít každé ráno proklínat ho zas napospas
utápět se v hnijícím bahně ano správně to mě čeká jen další počátek nicoty