a nahoře nad schody otevřené dveře
a nahoře nad schody otevřené dveře
Jak jen začít znovu
když svázaný se cítím
a neubírám ohně, pak -
sám v sobě se vznítím.
A věci nejdou jak bych chtěl
ať tlačím seč jen můžu
nejradši bych se neviděl
tak vzývám raděj hrůzu.
Po schodech potom utíkám
do sklepení tmavých
pomalu ani nedýchám
a snad mě to i baví.
Kdybych se jen zastavil
uvolnil sevření pevné
možná bych brzy pochopil
že problém je jen ve mně.
...
Když se otočíš, nahoře nad schody uvidíš otevřené dveře a za nimi světlo.
Stačí těmi dveřmi projít. Možná tam někdo, s čerstvě uvařenou kávou,
čeká na tvé vstřícné slovo a objetí.
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Se strachem uvnitř se nikam nedá posunout a dveře můžou být dlouhou zavřené *
Tak snad nebát se jej překonat, vždyť co můžeme ztratit tím..že půjdeme světlu vstříc.
Mám ráda tyhle TVÉ přemýšlivé..
pokaždé si přečtu a podruhé zas...trochu jinak.
Jsem ráda, že jsi tady.
Podívej se na básně od Vojtěška
a na básně od Marcella.
Uvidíš že tě osloví. Moc mi zde chybí, je zde teď míň autorek, které jsem ráda četla, také Isla a Kapka, Donne.
U Marcellky jsem vždy měla ten pocit až do hloubky a až mi někdy vyzryskly slzy..hodně hluboké a propojené s životními *
Psala jsem jí vzkaz, bohužel,
bez odpovědi, jen pevně doufám že je v pořádku..život není opravdu lehký a někomu nandá až moc
ona má ten dar..stát rovně, když víš že trpí..to bylo cítit z jejich básní a vždy mě moc inspirovala..po přečtení přišly slova..které snad byly zamčené..pokaždé na mě moc zapůsobil její text.
:);)
Tato je moc pěkná a přeji krásné svátky milá Sonnador *;)
15.04.2022 19:16:33 | jenommarie
tak, a někdy člověk nevidí, co má přímo před očima a furt někam utíká... od světla... sama jsem si musela trochu ujasnit, co jsem to vlastně napsala:)
na básně se podívám a moc ráda... já kdysi kdesi měla taky takové místo, kde psalo pár lidí takovým jiným způsobem... tak život jde, a vzal, ale taky mi to občas chybí... jsem ale moc ráda, že jsem po pár letech "mlčení" byla přivedena na Liter (jako vážně, náhoda to nebyla) a tady je spousta hlubokých lidí a básní, a "cosi" funguje i zde... jen mi tentokrát trvalo trochu dýl se naladit a vyladit:D
a tak můžu říct, že i já jsem ráda, že jsem tady, a Ty a spooousta dalších, už jen přes písmenka, úžasných lidí... ona je ta energie přes psané velmi cítit, někdy až hmatatelně...
jé, děkuju Ti moc Maruško!* a krásné svátky i Tobě:)
15.04.2022 19:37:35 | Sonador
Ono má vše své. Sama na sobě jsem to pozorovala, že vždy..tak nějak ke všemu musím dojít..uzrát..má to jistě svůj důvod. Dokud si to s plnností nesedne ..do toho našeho nitra..až k té vnitřní jistotě..kde pak už vnímáme..že to tak má být.
Někdy i mě vše nějak trvá, ale netlačím na sebe..nemá to smysl..člověk má vnímat své pocity, potřeby a ne se nutit..
Jsem ráda, že to zde na tebe takto působí a že se otevíráš, to si aspoň ještě přečteme krásná dílka.
Měla jsem to období na začátku a nějak teď cítím víc potřebu se věnovat i práci a činnosti kolem..ale mám to tu opravdu moc ráda a ano..jsou zde lidi, se kterými je to hodně provázané a vzájemně naplňující..a milé. Děkuji a krásný večer *;)
15.04.2022 19:47:42 | jenommarie
...schody až do nebe...vedou jen na úplněk rašící trávy...;-)to The Moon...and back.
15.04.2022 17:45:51 | Marten
Tedy říkačkou, bych to zrovna nenazval. Je to až přliš mentálně přístupné i dospělosti. Dílko má (na rodíl od ententýky dva špalíky, čert vyletěl...) pobídku k přemyšlení i nabídku k ponaučení*
Je fajnová, Sonador*
14.04.2022 20:27:22 | šerý
ach, moc dekuji šerý, ty mi poslední dobou vždy vyčaruješ úsměv na tváři*
15.04.2022 10:09:25 | Sonador
růžový měsíc se blíží .) ve kdybych ti chybí (d) pěkný večer
14.04.2022 18:34:31 | Constantine
moc dík za upozornění*
a to už je tento? já myslela že až ten druhý, s částečným zatměním slunce...?
15.04.2022 10:08:16 | Sonador