Kurtizána

Snad, přirozeným dějem všech těch událostí,
nebo, snad přirozením co měla v sobě denně,
i její tělo začalo s obvyklou ranní nevolností,
když kdosi z nás do ní při coitu, nastříkal své sémě.
 
Nabídky domů se zahradou, už mi posílala,
přec se mnou ona nikdy předtím býti nechtěla,
jistě se velmi bavila, když se mi vysmívala,
že vola našla, co špinavou práci, za ně udělá.
 
Ach, jak vehementně drze tvrdila, že je to moje,
a stejný scénář jistě u všech co v ní byli, byl,
matka je jistá, otec nejistý, já už vím svoje,
že s Tebou žádné štěstí dívko lehká, bych si neužil.
 
V špitále břicho nafoukli jí jakýmsi plynem,
a chirurg co s ním spala, dal si na své práci záležet,
já doma psy jí osamocen hlídal, namol zpitý vínem,
nikomu dítě neznámé totiž, nemělo nikdy náležet…
 
Snad, že jsme všichni lidé v pravdě bezbožní,
a hodnoty uznáváme jen, co vejdou do kapes,
jako trest ona za to měla těhotenství mimoděložní,
no, však si jiné zase s někým, dívko lehká, brzo vyšlapeš.
 
Mě líto jí bylo po tom všem, čím si prošla,
šest týdnů od chlapů ona měla mí-ti klid,
čtrnáct dní na to, mi zpráva od ní došla,
zda bych jí vizáž pro novou známost její, mohl posoudit.
 
I psy zda bych jí nepohlídal při tom bujarém reji,
a já bych je ve svém zaslepení si k sobě věru vzal,
však, něco zlomilo se ve mě, a v nestanutém ději,
já prostopášný život její, jsem zachraňovat vzdal...