Milovat z povzdálí
po snu touzit.
Životem sžírat se
něčím se soužit
City a touhy
ve vlastním světě.
Odvaha scházela
není, mohlo být.
Mohu však stále snít
dětinskost srdce
Z povzdálí milovat
Souznění duše.
V samotě snů
v tom lese ztracený
Upsal jsem srdce
Duše je vězení
~☆~
Prolomit bránu
uvnitř nebýt sám
Ze tmy žít k ránu
Pomalu usínám
Důvěru do snů
doteky nevnímám
bolí a pálí
To je jiný svět.
SVĚT SAMOTY
~☆~
Děkuji za komenty, a omlouvám se za dnešní styl psaní... .
Nějak to v sobě nedávám... .
Krásný večer všem.
23.04.2022 23:20:55 | Protos1182
A plný vesmír je
Těch světů samoty
Co ten svět rozbije?
Nevím to, jako ty....
Musíme doufat...
23.04.2022 19:43:23 | Lexi