Evě

Dnes nejedu na černo,
ale zeleno.
Lítačka má jméno.

Milá Evo,
ať je Ti mile.
Tvé dny jsou jiné.
Vzhůru k nebeským výšinám.

Řádky přikládám.
Už je to dávno,
co strejdův králík
přišel přivítat.

Jezdil s ním na výstavy.
Dělal krásné kousky.

Já milovala jeho dlouhé uši.
Ten mihotavý čas
utkvěl v duši i v číši ztrát.

Prababičky sestra
byla Tvoje matka.
Přítomná jsi i dneska.

Utřu slzu vzpomínky.
Já v bezčasí střádám myšlenky.
Generace Adámkova žije dál.
V mé krvi i žilách je jí sál.

Byli jsme velcí na tehdejší dobu.
Ženy nebály se u porodu.
Znak rodu.
I velké děti rodit mohly.
Ve štěstí šly. Kráčely.
Španělskou chřipku přežily.

Sedlov stále živý.
Příběh pravdivý.
Začíná u deseti dětí,
co v lásce se zrodily.

Jedna z nich je Tvoje máma.
Tuze hodná.
Já šťastná, že jí poznala.

Sourozenectví velká škola.
Už ani nevím,
koho všechno moje prababička
rodit pomáhala.
Je to láska a krása.

V den smrti každého slabikovala.
Bezmezně ráda měla.

Dávám Ti, Evo,
kytku na Malvazinky.
Vzpomínám od vteřinky.
S Tebou krásné chvilky.
Přidám i úsměv malé holky.
A pusu pro králíky.