Smutná Madona

Viděl jsem za oknem tvář,
bledá a zasněná byla,
jako Madona pro oltář,
co Rafaela proslavila.

Život v očích měla,
však smutek na líci,
kdo ví proč posmutnělá
dívá se na ulici.

Jarem rozkvetlé květy,
radostný zpěv ptačí,
okenní parapety
holubům sotva stačí.

Proč smutek nosí,
ty tváře bez úsměvu ?
Možná je kdysi kdosi,
zahanbil ve svém hněvu.

Jaro se neptá, žije dál,
dál ve své kráse.
Chvíli jsem pod oknem stál,
ta tvář nehýbá se.

Kdo je ta tvář,
co skrývá se za ní ?
Chce získat svatozář,
ta smutná paní ?