U fontánky...

Jako lehký vánek
vždy zvolna míjela mne....
Čekal jsem pokaždé
že se alespoň poohlédne
.......marně.....

Až jednou
v knihovně u fontánky
pohledem zavadila
o něco blízko mě
pak zrakem se zastavila
........nerozhodně......

Usmála se
jen tak
spíš pro sebe
než pro mě
Byla sama
a když jsem pak vycházel
stála nahoře na schodech
Jakoby čekala
Nehádal jsem marně....

Pak sedávali jsme u fontánky spolu
dotýkali jsme se tu loktem
tu dlaní
pohledem
někdy mi potají tiskla ruku
mámivá tajemství
v úsměvech schovávaná....

Přísliby darů měnila
na slast vinobraní
Byla hebká jak hedvábný sen
když po svém těle
vedla mou dlaň
A já poutník vším zmámený
líbat to všechno zázračné směl

Byla veliké jezero Lásky
Jak slastné
bylo po něm plout
míjet přístavy
i malebné zátoky
plout dál a dál
na pouti bez konce
a nikdy
.........a nikam se nenavracet...