Dívka s chromou rukou

Hory.
Jako bych dýchal kameny.
V neprůhlednosti větru a beznaděje
jsem opilý lacinou kořalkou
a všude,
kde se svou rukou dotkneš mého těla
mě bolí svět.
V noci jsem viděl
odporné pavouky na stěnách.
Všichni měli její tvář.
Až sem mě následuje.

Hory.
Držím tě za její ruku
stulenou do tvaru
zmlklých nervů.
I tady předstírám sílu,
kterou nemám.

          13.11.1988