Měsíční sonáta IV.

Teprve bezhlavý
jsem hoden lásky
tak jako můj jmenovec Křtitel.
Proto má ruka
poháněná erotikou
neustále naráží na ucho půllitru.

Možná, že fis moll
není pro tuto chvíli
zrovna ta správná tónina.
Jenže štěstí se objevuje
v těch nejpodivnějších podobách.

Dotkl jsem se černého roucha
tam,
kde je paní hospodská nejoblejší
a teplo, kteréjsem ucítil
se rozrůstalo a tuhlo
do podoby pivní pěny.

Možná, že se fis moll
opravdu vůbec nehodí.
Jenže tvá tvář
se objevuje za každým tónem
jako opožděné varování.

Ráno páchne
lože pokořené pivem,
souloží a zvratky.
Duše bolí
utrpením svědomí
a kocoviny.
neprosím za odpuštění.
Není.

Určitě právě fis moll
je tónina touhy.
Naplnilas mne,
jako se hroby
zavírají hlínou.

Ten černý rubáš
mám omotaný přes oči.

                16.11.1988