Vakuum

Sám znuděn vlastní přítomností,
radost chci si z těla rváti,
zmražen dechem v morku kostí,
mok smůly, začal v krvi zráti…

Jsem havíř v hloubném dole,
hledám štěstí v černém mazu,
euforická to životní role,
život houpe se mi na srdečním vazu.

Pot s krví přes čelo mi letí,
v srdci dlouhé kopí,
padám lásce do objetí,
kdo z kolemjdoucích se mi chopí?

Chci padnout na chodníku,
ať ví svět, že měl mi šanci dát,
a pak lidé, co zastaví mě u pomníku,
pochopí, že měl jsem je rád…