Jan Skviřín: Slavičí píseň

Za kaštanem
ve křoví
slavík píseň pěl.
Tak zvláštně jeho trylek zněl,
až mladý list se
v teplém větru rozechvěl.

A noc temně duněla
pod koly blízkých aut.
Siréna ještě dnes nezněla,
ještě byl tučný raut.

Kaštan své svícny zažehl,
vždyť jaro končí zas.
Po tváři úsměv proběhl,
když skončil hodokvas.

Slavíka skrývá větvoví,
když mění náhle tón.
Svou tesknou písní napoví,
kde najít sladkou Marion.

Však jako pravda z vášně
zbývá jen z kůry troud.
Tak kaštan je jen jírovec,
co vyrostl nám z hroud
a z jeho květů nakonec
jen podzimu hořký plod,
jen smutku temný proud.