O filmu s kočkou

Už je to dávno,
čas odvál noty i piano.
Květ mezi světy.
Péťo, synu, televize i Ty.
Dívali jsme se na film,
byl francouzský a romantický
a s kočkou upředený.

Děj byl, že kočka se změnila v ženu
a byla ještě krásná k tomu.
Já smála jsem se u toho,
jak lezla po střeše
a svolávala kamarádky.
Tým přišel i kočičí drby.
Bylo to lepší než klipy.

Příběh zůstal mi v hlavě
a občas si promítám,
jak opět díváme se spolu.
Propadáme televiznímu moru
a neřešíme nic a radujeme se,
že jsme spolu.

Mám ráda pohádku,
že kočka se mění v ženu
a žehnám dnešnímu ránu.

Já vím, občas mi vrní v hlavě
a připadám si jako potkan v trávě,
ale to je normální,
tok velkoměsta do práce pohání
a lidé snad vnitřní svět zachrání
i vzpomínky z ústraní.

Dech povídá i tlí za šedou zdí.
Jsem městské dítě,
co se občas projeví.
Tak prchá pěna dní.
Pozor. Zas sanitka,
pusťte jí.
Pro život je nadějí.

Velkoměsto pády ví.
Mezi řádky - všem krásné pondělí
po slunečné neděli.
Toť mé vyprávění k snídani.