PROČ ?

PROČ ?

 

Zas mám klacky pod nohama,

kdo mi je tam naházel ?

Možná, že jsem to já sama,

bude to tak, bohužel.

 

Proč se řídím pověrama,

a ne vlastním rozumem,

a proč stále nevím, co chci

dělat se svým životem.

 

Jsem jako malá,

a čekám, kdo mi poradí,

jsem jako malá

a čekám, kdo mě pohladí.

 

Zase nevím, co mám dělat,

čemu se  to divím,

nikdy jsem to nevěděla,

na co tady civím.

 

Proč chci utýct ze života,

nemám sílu s ním se prát,

proč je lepší jen samota,

než si život užívat.

 

Proč jsem jako malý dítě,

dřív jsem byla statečná,

dělám chyby, nevidím je,

k životu jsem netečná.

 

Co si počít se životem,

když mě život netěší,

nevím proč a nač tady jsem

kdo to asi vyřeší?

 

Proč se mnou život takhle mává,

pořád mi nohy podráží,

něco mi bere, něco dává,

vždy ale s větší kuráží.

 

Někdy mi připadá, že nemám život,

ale že život vlastní mě,

někdy mě těší, jindy mě mučí,

snad mě i jednou zabije.