Rozhovor

Víš, nechci se tě ptát,
ať nemusíš milá lhát,
lež, nakonec, se vždycky pozná,
je hloupá a je hrozná.
Mezi nás, lež, vráží klíny,
jsi pak jiná, já jsem jiný,
a láska nějak vymizí.
Kdo v životě si uklízí,
musí se vyrovnat,
s tím, že neví, co měl by znát.
Musí najít cestu svoji,
i přesto, že se bojí
pravdě hledět do očí.
Lež se životem zatočí,
a ten, kdo měl rád,
a přece musel lhát,
ten svoji lásku ztratí,
bez naděje, že se vrátí.