Po probuzení

Jsem obraz rozkreslený,
v půlce prosvícený.
Ptáček ví a lesk slov přidá,
aby nebyla v očích mlha.

Oči studánkou rána
míří krokem dojetí,
že další slunce dá objetí.

Kosmos je v nás
a ladí vzorem krás.
Tělo se protáhne a věří
na radost na pomezí
i pod šikmou věží.

Hlava zapne jako počítačový disk
a pusa nabarví si folklór i smích
tónem i mystikou a chce žít.

Z hnízda ptáčků já vypůjčím si let
a předám pár řádků pro nebeský květ.

Píšu všem i maluji,
dokud žiji či vesluji.
Dýchání duše je nadějí.

Doplním tahy svého já
a budu dokreslená.
Ještě obočí - snad krásnější.

Malba se podá
a budu ořechová.
I Okr mám ráda.
Líbá štětců sada.
Ráno ševelí a nepíše se zrada.
Do rytmu zpívá oranžová.
Slovo tiší i dává
jako barev sláva.