Čekající srdce

Hloupě se směji těm churavým srdcím, 

které jsem rozkvetl a pak jen stroze pohodil, 

v nitrech krásek hrály zvony smutkem bijícím,

já nechal hru vyhasnout, nebo karty obrátil.

Noci v strachy osamění svíraly mě silné tepy, 

kvapné vášně, břitvy slov to tak náhle zmizelo, 

jak s poslední sonátou se lesknoucí klarinety,

starožitnokrásné odešlo, nové žádné nebylo.

Teď v dlaních držím jen už srdce své,

rád bych ho dal někam pod blůzku,

celé od mouru a beznaděje,

čekajíc zas na lásku.