Měsíční sonáta V.

Hlavatá varování přicházenjí shora
jak kameny a pěsti,
Tak mě vem na milost
jako obláček peří pod tvou hlavou,
neboť pošetilost
je zlomená svíčka fantazie.

Možná, že fis moll
není tónina nejveselejší,
jenže co říkám,
chci říkat měkce.

Oheň se zahříval
v paprscích tvého těla
a slova,
z nichž jsem vyřkl polovinu,
kroužila ti v záhybech ucha
jako duhová kulička,
kterou jsem dávno ztratil.

Možná, že právě fis moll
je tónina touhy.
Naplnilas mě,
jako se hroby
zavírají hlínou.
Tvou černou šálu
mám omotanou přes oči.

         13.9.1989