Průlet sopkou

Průlet sopkou

Pohlcen tmou ve spárech noční můry

Pro vnitřní nicotu letím teď shůry

Poslední krok do plného prázdna

Stejně mě tu měli pouze za blázna

 

Srdeční stahy v hrudi mi sílí

Horoucí láva pode mnou kvílí

Letím si letím, padám a klesám

Těším se na konec, slastí si plesám

 

Padám a padám, teplota stoupá

Vařící vzduch sopky zvláštně se houpá

Jsem jako světlo chycené v černé díře

Už nikdy nerozzářím svět ani při nejlepší víře

 

Moje dny jsou sečteny v jediné chvíli

Zvonění v uších poslední melodii života smutně mi kvílí

Lepší než kremace za velký prachy

Štastný až na půdu třesu se strachy

 

Strach nemám ze smrti, ale že přežiju

Zkažený konzumem dávno už nežiju

Tisíce alternativ, i když potřebuji jednu

Nutně potřebuji ty jahody v lednu

 

Nutně potřeboval jsem všechny ty věci

S nimi nebo bez, stejně skončím v peci

Kdo jsem já, kdo vlastně takhle končí

Jsem to vlastně já, mohu si to říct do očí?

 

Nebo jsem jen bytost

Chycena na svojí blbost

A kdy nevinnost souvisí s odpíráním

Největší slavnost je s otvíráním

 

Myslím, že při krachu poznáš svou hodnotu

Teprve v té chvíli pochopíš prázdnotu

V té chvílí sopka rychle tě přitáhne

Až na své dno ráda tě dotáhne

 

Už letím dolů, tělo mi hoří

Myšlenky ponuré mozek mi moří

Už budu dopadat až na dno kráteru

V tu chvíli má duše vyletí do éteru

 

Myslel jsem, že tím všechno navždy končí

Přichází záškub a slzy vytékají mi s očí

V tu chvíli jsem prozřel

A oči s chladnou hlavou otřel.