Kytka do vozíčku

V ruce už cloumám sbírku,
pár veršů na dobírku
v jantaru poznání
v kruhu porozumění.

Bloudím mezi řádky,
nedám nohy zpátky,
tak píši věty na cesty
a nemám žádné protesty.

Kdysi viděla jsem u benzínky,
jak vozíčkář zastavil,
usmál se a pozdravil.
Vedle něj pejsek asistenční.
Miláček vděčný.

Rychlost skládání vozíčku,
dala mi tlukot a připravila básničku.
Koukala jsem, co všechno se dá,
když vůle je nezlomná.

Srdce zvučí kolečky
a svět je krásný celičký.
Všechno je možné,
v předstihu prožité.

Skládám své kytičky.
A rostou z nich básničky.
Dostanu úsměv i jedničky.
Vlasy třepotají se malé holčičky.

Obdiv k věcem, co potkávám
a lidem světlo z druhých dlaní
tiše a mile rozdávám.

Ať žijí kolečka a duha,
co stále žije a je radostí dneška.
S vozíčkáři jsem kamarádka.
Každý je můj bráška.

Jsou mi blíž.
Zastaví se a necítím se na obtíž.
A tak padá báseň do vozíčku
s úsměvem na tričku.
Oni vzpomenou si na Jitušku.