zapomnění
zapomnění
Když se mě zeptají, řeknu
že tě neznám.
Že jsem tě nikdy nepotkala
a tvé jméno mi nic neříká
že nevím jakou barvu mají tvé oči
nemusela jsem ti odpouštět
nebála se o tebe a nepřála ti štěstí.
Když se mě zeptají, jen povytáhnu
obočí – Kdo? Povězte mi o něm
budu se za něj stydět…
pak budu předstírat, žes mě nikdy
neranil a nepřiměl krvácet.
Když se mě zeptají, řeknu jim -
Co já s tím? Nikdy jsem ho nepotkala
neobjala, neznám jeho hlas, jeho jméno
...nic mi neříká.
Až se mě zeptají, zapřu tě, řeknu jen
- vůbec ho neznám…
...
už jsem tě zapomněla.
Komentáře (41)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Zapomnění je řeka, jež čeká na člověka a na bolest rozpuštěnou v cukru i hořkosti, kéž zůstává jen zjemnělé sladko
13.06.2022 00:42:38 | Akrij8
A když se mne zeptají, kdes vzala nůž? Řeknu jim, to byla přece jenom růž...
11.06.2022 06:58:10 | básněnka
To, že jemu, nám sobě toto sděluješ, máš tu potřebu, říká, že sdělení je z nějaké části realita, ale z nějaké jen přání. Když si to budeš číst, budeš to psát, každé slovo Tě bude usvědčovat o opaku.
Tato báseň je zřejmě pohřbem a já jsem si spletl pohřební síň s nějakou jinou. Omlouvám se.
08.06.2022 11:46:17 | Kaj
ty už si někdy zavíral zavřené dveře?
jinak ještě jednou, je to básnička... já si myslím, že pokud čtenář uvěří tomu, že bezezbytku chápe o čem a proč autor píše, měl by se na chvíli zastavit a zamyslet... než se pustí do rad a osobních komentářů;)
08.06.2022 22:22:29 | Sonador
to je tvrdé, leč důstojné**ST*
07.06.2022 18:15:21 | Frr
no... jsem tvrdá i sama k sobě teď:) moc děkuju za Tvé vnímání Frráčku*
08.06.2022 22:25:10 | Sonador
Vím, že zklamání se nepohřbívá v těch nejlepších šatech. Ale přesto! Téměř vždy se stávavá, že ze společně prožitých I pěkných okamžiků, zůstává zbytková energie. A protože předem já si nic neslibuji... dávám, a daného si užívám. A protože partnerku skrze lásku nemám za osobní vlastnictví, tak jen nezatracuji a v sobě tu zbytkovou energii ukládám. Každé případné hezké vzpomínky je škoda, tak proč ji nenávistně a marnotratně zapírat? Co je tělem, navždy tělem...
Přeji báseňce pokoru i nadhled. Je krásná a když s moudrostí se snoubí... jak si to ssebou hezky rýmují.*
07.06.2022 17:05:23 | šerý
nenávist? vlastnictví? to vůbec ne šerý, jen - člověk musí být občas hodný i na sebe, i když to pak zvenčí může vypadat, že je zlý na někoho jiného... a k těm enrgiím, já vím, vy muži obzvlášť si ty kanálky rádi necháváte:) jenže já to mám tak, že je po čase utnu, má energie je mi nade vše... vzpomínky nemizí, jen tam není citová a emoční angažovanost...
...odpojit, odpustit, prostě je to někdy třeba;)
a nakonec, pořád je to "jen" báseň, proto je člověk píše, aby nemusel doopravdy něco příliš hrotit, prostě si to v sobě přežvejká a vyventiluje (radši píšu o pěkných věcech, ale nemůžu být pořád sluníčko).... těší mě, že i tak nějak přijato a snad líbí*
07.06.2022 17:40:34 | Sonador
...pěknej žalozpěv...a nakolik jsi ho opravdu znala?...;-)nebo sis to jen naivně myslela...
07.06.2022 14:16:43 | Marten
prosimtě promiň, jako líbit se ti to nemusí, ale tyhle osobní "chytré" komentáře fakt nesnáším;)
07.06.2022 14:28:00 | Sonador
Dnešní den je určen pro courání se v lukách a být součástí Tvého zapomění Sestřičko?
07.06.2022 14:11:06 | Fialový metal
to zní dost záhadně - je možné být součástí zapomnění???:D
tak raději snad do těch luk;)
07.06.2022 14:46:52 | Sonador
Žádná moudra Sestřičko,
pouze jsem někde četl.
Chceme-li zapomenout, je to mnohdy s přáteli snazší.
Chceme-li se cítit za vodou,
pojďme se projít.
Chceme-li se radovat,
pojďme si sednout na kávu.
A teď s úsměvem ...
:-))
PS:
Chceme-li se milovat,
stačí zapomenout.
07.06.2022 15:14:09 | Fialový metal
To mě někdy budeš muset naučit :)
Povedla se ti
07.06.2022 13:06:29 | Lexi
hele, já to mám vrozený, jen mi to s různejma lidma různě dlouho trvá, ale nakonec prostě přijde ten den:D
07.06.2022 14:29:45 | Sonador