obkročmo
na široké zídce
barokního kostela
oblepuju palec
konec kamenné rýny
krášlí pekelný netvor
snad abych zapomněla
po hebkém trávníku
zlehka jak po peršanu
vzpomenu si
do břicha nasázeny
další náboje
pod košatým stromem
za zídkou nepohnu se
zavřu oči a vím
tady ve stromech
žijí ptáci
jeden mě okukuje
chátrající kostelík
v naprostém tichu
útulný a čistý
nemohu se odlepit
snad jen
divoká třešeň
by mě přitáhla
vřes a bor
mrak a stín
na střeše malují
lesklé mozaiky
z těžké břidlice
i to je cesta
světlé místo
je výhodné toto žít
je možné lépe pochopit
bytost v nouzi
Okrasně malované vnitřním nábojem vcitu * Hluším ohluchnu a pozpěvuji si tvou loukou pramení
23.10.2022 13:13:22 | Dejvis
Děkuju Dejve, ještě stále jsou bílá místa, kde je ticho a člověk může setrvat sám se sebou.
23.10.2022 13:20:36 | Vivien
Nejlepší místo k odpočinku i k rozjímání, na barokní zídce pod divokou třešní. Hezky jsi mi vlezla do vzpomínek. Jak to letí, vždyť ještě nedávno jsme tam, jako děti sedávaly, v krajině ticha bez mráčků. Už opadaly květy a třešní je teď dost, však jiná touha se s lety, dělí o radost.
10.06.2022 13:06:40 | blues
Z té blízkosti k onomu bývá až úzko, co úzko, uzoučko, ach blues, rozumím ti, i té nostalgii. A děkuju, žes mi tu nechal odpověď.
10.06.2022 15:13:06 | Vivien
Do hůry ticha, točité schody k pokoře. Bytost v nouzi a mít blízkost dlaně nadosah. Ano,je to tak. Někdy zavítáš do míst, kde sítem čas proséváš. Kde se patama zapřeš, hlava se oddělí od těla a povívá v proudu rozjímání.Sdílím ten okamžik i místo, Vivien. Výborně napsané dílko a tvé empatické rozjímání, mně oslovilo*
10.06.2022 00:48:58 | šerý
Víš co je na tom pro mě Kájo těžké? Uchovat si v proudu událostí tento okamžik i místo trvale! a mít ho jako samozřejmou součást každodenního bytí, vzít "výsledek" rozjímání jako neměnnou konstantu příštích dnů bez dalšího přemýšlení. Z tvé reakce vnímám, že jsi sdílením blízko, nepochybuju, že tvůj dar empatie je skutky a životem už prověřený, děkuju. A mám radost, že oslovila.
10.06.2022 15:40:06 | Vivien