Pokus o útěk

Zavřené oči
překryté loktem,
s hudbou v uších
chodím svým světem.

Slunečný den
a chladivý vánek,
zelené planiny
a v dálce zámek.

Kolem mě ticho
jen tichá hudba,
vše je tak klidné
až nemám slova.

Když dojdu do města,
všichni zní šťastně,
všichni jak ze sna
věří jen pravdě.

Celý den plyne
a já se bavím,
k západu slunce
se na pláž stavím.

Bosé nohy,
mezi prsty písek,
šumění vody
zní jako píseň.

Hluboký nádech
s vůní moře,
neodolám
a začnu běžet.

Mezi prsty písek,
já dále utíkám,
zpomalím v krok
až svůj dech nestíhám.

Ulehnu do písku
a hledím na nebe,
letí tam ptáci,
dlaň zvedám nad sebe.

Pozoruji oblohu,
cítím ji ve vlasech,
nad sebou vidím se
vznášet se na křídlech.

Jak příliv stoupá,
hladí mě voda,
v západu slunce
ztrácím vše znova.


Moře mám na jazyku,
stéká mi ze tváří,
moře mám ve vlasech,
mizí pryč v polštářích.

-leden 2021