Bez odpovědi na houpačce

"*"

"***"

Jeden a ten samý černý puntík na jedné a té samé straně mince, je rubem i lícem jedné a té samé myšlenky.

A kdo se s tímto,

v tomto životě má (vyrovnat) vyznat.

"***"

Již žádné.

...

HOUPY  HOU

...

Je to pravda nebo ne.

"***"

"*"

Jedna dvě.

Chytrá Horákyně za ruku v ruce,

s Hloupým Honzou jde.

Možná ano ... možná ne.

A kdo teda u nás jiný.

Kdo tedy.

Kněžna Libuše.

Svatá Ludmila.

Karel IV.

Najde se jediný ... komu se to líbí.

Možná dřív.

Vše to kolem.

(Vše tam kdesi.)

(V hlubinách a na Slunci moc ne.)

I u VÁS doma.

Hloupý a hloupá přece nejsi.

"***"

A dost.

Nechci nikoho popudit.

Pouze probudit v pondělí.

Ze spánku a letargie.

"***"

PS:

Všichni v klidu spí ?

Chystají se jako já.

Ale kam ?

Kam do života.

Do jaké náruče souvislostí.

Do těch co jsou předem dané.

Nebo do těch co si sám vytvoří.

A není to vůbec vtipný.

Třeba právě teď.

Když na semaforu svítí červená.

Autobus s nápisem život od zastávky odjíždí.

Přítelkyně či přítel mávají květy.

V ruce bonboniéru.

Banány a jablka na stolečku.

Zatažená záclona.

A východ Slunce na obzoru.

"***"

Přijede zpět.

Couvnout by chtěl.

Tak jako již víckrát.

Když zpátečku zařadil.

"***"

I takový je den. 

"***"

Může být mnohem krásnější.

Než ráno se zdál.

Než z postele jsi nožku vystrčila.

Než jsem jí pohladil.

Než jsem se začal usmívat.

Než kávu jsem uvařil.

"***"

Co chceme vlastně víc. 

"***"

"*"

PS2:

Nevstáváš a stále očekáváš.

Doufaš ... přeješ si.

Sníš o tom co mohlo být.

Co mohlo být krásnější.

Mohlo kdybychom chtěli.

Oba dva ... nebo MY.

Ty i já.

Nebo TY sám a sama.

A najednou ... je to pryč.

Ještě včera večer se to zdálo jasné.

A teď dopoledne je vše jiné.

Smutnější nebo veselejší.

Střípky štěstí nám proplouvají mezi prsty.

Čekáme jak odplouvají.

Jak mizí.

Najednou nemáme sílu.

Jak vyprahlá Zem ... co čeká na déšť.

A první kapky nepřichází.

Tolik žadoníme.

A nejsme schopni vstát.

"***"

"*"

PS3:

Vše je autentické.

Jako třeba teď.

Již hřmí a blýská se.

Stále neprší a tolik bych si přál.

Smutný nebo šťastná jen čekáme.

Nejdřív na SMS.

Na milý mail.

Komentář.

Vzkaz.

Snažíme se i pracovat.

Chybí nám něco.

Kávu jsme již dávno měli.

Zalili jsme i kytky na okně.

Zapli myčku s jedním hrnečkem.

Jedním talířkem.

Jedinou lžičkou.

V které dvě skleničky od vína zůstaly.

Od večera.

Od Té zvláštní chvíle.

Od toho okamžiku.

Kdy venku bylo šílené dusno.

Téměř k zalknutí.

"***"

 

Pokračování až někdo z VÁS,

pošle někomu vzkaz.

Hezký.

Jinak ne.

Jinak to nejde.

Niť se trhá.

Někdo za ní škube.

Z obou dvou stran.

Z té veselejší i z té smutnější strany.

Kafe je tak hořké a horké.

Až jsem si spálil jazyk.

Jako prsty.

Když jsem se Tě dotýkal.

A poprvé se Tě pokoušel svléknout.

"***"

Vše je horké.

Pak vlažné.

Chladné.

Studené.

Nakonec ledové.

Jako MY.

A skoro stále nedopité.

(Srdce, duše, číše a nakonec i láska.)

"***"

Je to život, nebo jsme to stále jenom my.

"***"

 

Pokračování až ... se uvidí.

"***"

"*"