Praha

Všude plno lidí.
Neznám jejich jméno.
Heslo přeplněno.
Babička slovo dá.
Ta ona jediná.

Hledám průlom mezi světy.
Pohledy i přímé vzlety.
Zůstávají bezejmenné věty.
Je teplo, ale přesto,
proč mračit se jako jiní.
I velkoměsto má svá překvapení.

Nenajdu místo k sezení,
ale to nevadí,
hlavně, že do mě nikdo nestrčí.
Metro už letí do cílové stanice.
Okamžik dá více.

Promnu si oči
a vím, že vrátila jsem se z vesnice.
A tak si vzpomenu,
jak do malty přidávaly se vejce.

Dříve Juditin teď Karlův most.
Historie i světa galerie
a dobře mi je.
Slovo má ovace.

Otvírám oči.
Nejsem turista,
ale rodák.
Možná půjdu do parku
a vezmu si slamák.
Přežiji vedro a budu ve svých snách.