Chaotický chod

Poslední zbytky inkoustu vsávají se do papíru,

zatímco ruka levituje ve snaze dokončit myšlenku.

Letmý pohled vpřed dává zakusit si vlastní víru,

neb před stolem zhmotňuje se obrys bazénku.

 

Roztodivná masa uvnitř víří se a pění,

vydává a sálá z ní jak zář tak absolutní mat.

Kapalina neustále míchá se a mění,

není součástí prostoru a přesto na ni lze sahat.

 

Dopsán byl verš štětcem namočeným v času,

držen pevně rukou mou či nikoli?

Jak velký podíl uzurpuji na teplém světla jasu,

za kolik mých úspěchů vděčím okolí?

 

Bublající substance rychle plní volné plochy,

jak kyselina požírá, co je schopna obejmout.

V dáli končí oslavné písně minulé epochy,

zatímco valí se Ona s úmyslem duši mi odejmout.

 

Tekutý potenciál protéká mi tak mezi prsty,

jako droga dodává opojnou života chuť.

Ze země tryskají roztodivné a spletité cesty,

hladina však pomalu dosahuje na mou hruď.

 

Saténovým teplem odívá celé mé tělo,

ve snaze korunovat hlavu pomazanou.

Chci křičet, říct co dít by se teď mělo,

ohlušující ticho odpovědí je jedinou.

 

Jsem dost silný na zápas s rozevřenými stavidly?

Dokážu silou svou chaos přetavit v řád?

Zvládnu pokračovat v pouti se svými zavazadly?

Či stanu se obětí nekonečných mokřad?

 

Chytám se lana spředeného z pravdy,

vrženého z bezpečného břehu poznání.

Téměř utonuvši získávám tak poklady,

že vyšší jsou i ctnosti nežli uznání.