Svědomí.
Svědomí.
Na skále stojí na pokraji,
vrací se v čase v myšlenkách.
V zapadlém slunci barvy hrají,
co přijít má, v něm budí strach.
Vzpomínky v černém hávu žijí,
černá, zdá se být budoucnost,
svědomí černou nepromíjí;
lze překlenout přes černou most ?
Jak nalézt v sobě odpuštění,
jak vrátit zpátky nevratné,
jak najít to, co dávno není,
jak zvrátit sliby neplatné ?
Na rovném slovu život stojí,
když pokřiví se, neplatí.
A ten, co se bojí
rovně stát, svou duší zaplatí.
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Úžasné jako vždy :) Ráda jsem se zastavila :)
24.06.2022 02:20:03 | Narra
... už mě několikrát napadlo. Dle mého názoru, na zdejší Literu patříš mezi nejlepší autory vázaného verše. Už i tohle dílko, je neklamným důkazem.*
23.06.2022 23:07:47 | šerý
Tak tohle mě velmi, ale i příjemně překvapilo. Děkuji za uznání, ale myslím si, že kdyby si někteří autoři volného verše se svými nápady dali tu práci, a své
myšlenky zpracovali vázaným veršem, možná bys svůj názor přehodnotil. To je můj
názor :-))
24.06.2022 10:18:48 | Kan