Duše - česká

Rozjímání a povídání
slunce dá opojení
a to ní dá tanec
v rytmu flamenga.
Jsem kočka,
co čichá a loví slova.

Z nebe je sbírá a neuhasíná.
Už se rodí slabiky
i žár Jižní Ameriky.
Avšak duše stále česká.

Čeština je krásná
a jí se nic nevyrovná,
je pevná i milá
v půvabu známá.

Ať půjdu třeba na kraj světa,
stejně mi bude chutnat nejvíc
ta česká omeleta.

Ohlédnu se a půjdu domů,
historie statečnosti pojmů.

Má láska je vlast
a u té naposledy vydechnu.
V zemi, co naučila mě tančit
a kráčet.

Sever, Jih, Východ i Západ.
Jdu slzy radosti máčet.
Pro zemi, co nenechala vláčet.
S ní nikdy nemám stesk.
Praha, dala narození
dítěti hvězd.
Nechám slova nést.