Šestnáct

Když někdo neslyší,
svět kmitá jeho poblíž lidí.
Bylo mi šestnáct
a stál si u tramvaje
i děkoval za verše moje.

O hlavu vyšší než já,
znakové řeči neznalá.
Namaloval si úsměv
a já opětovala
v rychlosti.

Píši o lásce v plodu křehkosti.
Odjela tramvaj i s Tebou.
Možná mé obálky s básněmi
Tě stále hřejí.
Psát je porozumění.

Život utíká a člověk v MHD
si občas vzpomene,
že život bez internetu měl něco do sebe.
Lidé více vyhledávali se.

Když roky utečou, kontakty se ztratí,
a přesto básně zůstanou a jsou žní,
vědouce, jak těžší to mají i ti , co neslyší.

Krásný svátek v koloběhu dní.
Báseň v meziprostoru zní.
Byl jsi první čtenář
a dal jsi mi poděkování.
Láďo, vzpomínám na taneční.